Narodil jsem se v Mladé Boleslavi 1. ledna 1956, 10 minut po půlnoci, jako jeden z prvních občanů Československé republiky (tehdy ještě ne socialistické – alespoň podle názvu) toho roku. Byla to neděle a nedělňátka prý mají v životě štěstí. No nevím, ne všechno v mém dosavadním životě bylo procházkou růžovou zahradou, ale získání titulu Fotograf roku 2016 by tomu asi odpovídalo. A kromě toho znám dnes (tj. 18. 4. 2017) už 13.323 dny moji drahou ženu, což je také obrovské štěstí, které mě potkalo.

(more…)

O focení jsem se začal aktivně zajímat až s příchodem digitální techniky. Jako první fotoaparát jsem pořídil EVF zrcadlovku Minoltu Z1, následovala další EVF-ka Fuji S7000 a potom už přišla na řadu klasická (digitální) zrcadlovka, jak jinak než Minolta - Dynax 5D.

(more…)

Pozývame na výstavu fotografií Šárky Svobodové «ČERNÁ BÍLÁ občas „Nic“» do galérie Safír v múzeu Českého Ráje v Turnove. Výstava poriadaná fotoklubom Safír Turnov a štúdiom BJ bude slávnostne zahájená 1.8.2015 o 14:00 a potrvá do 4.9.2015. (more…)

Byli jsme tři kamarádi, spolužáci, kteří stále někde šmejdili, hledali hnízda za účelem kroužkování ptáků a občas narazili na zajímavá místa. Kolegové již vlastnili Zenity a sem tam něco „vyfotografovali“ na diapozitivy, které si pečlivě chystali na tradiční zimní promítání ve vinném sklípku. V jiných měsících na takové akce nebyl čas, jelikož jsme bydleli na vesnici, kde je práce stále víc než dost. Všichni jsme se těšili na setkání a tak každých 14 dnů v zimních měsících bylo promítání diapozitivů. Kdo zažil, ví o čem píšu.

(more…)

Už jako dítě jsem ráda sledovala svět skrz hledáček dědečkova fotoaparátu…

… až později jsem si uvědomila, že se moje záliba projevovala již tenkrát. Nikdy nezapomenu, jak jsem jako děcko žadonila, aby mi děda vyfotil jeden malý vodopád v Jánošíkových dierách, zatímco on mi trpělivě vysvětloval, že se snímek už nepovede. Ukazoval mi že ručička, po pravé straně, je už dole v červeném políčku…, nakonec přeci jen cvakl. Vždy když nám pak doma diáky promítal, říkal že tento obrázek neměl už tak dobře vyjít. Rodiče mi pořídili nějaký ruský kompakt, ale moje nadšení bylo větší než doufali a tak mě od toho časem nějako raději odradili.

(more…)

Musím přiznat, že si mne focení získalo víceméně až v digitálním věku. Ne že bych nikdy nefotil na film, ale bylo to takové normální turistické cvakání s podivným výsledkem z místního fotolabu. Pak jsem se jednou rozhodnul a koupil první digitál - Minoltu G400. Cigárpixla s docela solidním obrazovým výstupem. To mohlo být asi tak v roce 2003. Pak jsem se stal tak trochu mimochodem členem místního fotoklubu (příbuzný jej zakládal a potřeboval “ovečku”). V roce 2006 přišla první digitální zrcadlovka - Minolta 7D s gripem a 17-35mm objektivem. A rozhodnutí, že to bude stačit. Nevydrželo dlouho a tak se brašna postupně plnila dalšímy skly a jiným harampádím. (more…)

Náš kamarát Otto Jirka pozýva na výstavu svojich fotografií z Ohňovej zeme, nazvanú “Život na konci světa”. Fotografie budete mať možnosť vidieť od 7.12.2012 v Plzeňskej ZOO. Zaujímavé budú určite panoramatické snímky o šírke 140cm.

(more…)

Náklonnosť k foteniu vznikla v mojom útlom veku, pozerajúc si bratove fotky z hájov a lesov Slovenska. Na mnohých fotografiách boli vtáky a vôbec netuším, čo je príčinou môjho nadštandardného vzťahu k týmto opereným tvorom až do dnešných dní.

(more…)

foto chuanvaldez

Obvyklé CV psát nebudu, jen takové to “fotografické,“ od počátků někdy po r. 1960 (to už snad ani není pravda) až k dnešku, kdy si stále víc uvědomuji svou v mnoha směrech limitující nedostatečnost. Ale fotit stejně nepřestanu…

„Příklady táhnou“ a tak to bylo i u mne - co si pamatuji, tak můj táta vždycky fotil. A nebyly to jen rodinné fotky; hodně cestoval a měl tedy docela široké spektrum objektů. Jak bylo tehdy obvyklé, sám si své negativy a i následné papírové pozitivy zpracovával. Časem se vypracoval až k vyvolávání barevných diapozitivů – a to už byla úplná věda. Nevím, jaké fotopřístroje zpočátku používal; doma sice mám po něm pár historických “bedýnek,“ ale z nich mohu k jeho fotografování s jistotou přiřadit pouze Zeiss Ikon 6×9, který je stále plně funkční a ve sbírkovém stavu. Zato si dobře pamatuji vyvolávací alchymii - v koupelně, kvůli potřebě tekoucí vody, přízračně osvětlené Aladinkou a na tálu přes vanu vyvolávací tanky, misky, zvětšovák s maskovacím rámem, tikající expoziční hodiny a lecjaké další potřebné “haraburdí,“ ve vaně pak pračka fotek…

No a v té koupelně jsem samozřejmě nemohl chybět – napřed překážející pozorovatel, později pomocník a nakonec jako po tátovi druhý uživatel s vlastní tvorbou. Začátky to samozřejmě byly všelijaké; díky nonšalantnímu přehlížení otcovských rad ponejvíce mizerné. Od táty jsem dostal, coby svůj první fotoaparát, bakelitovou Druoptu-Druex 6×6. Fotil jsem s ní ve škole, na školních výletech, brigádách a při dalších podobných příležitostech. Kupodivu stále mám jak negativy, tak i ty zvětšeniny, které jsem nerozdal. Jenže obojí je pohříchu nejen šedivé a neostré, ale většinou jsou to naprosto hloupé “cvaky“ bez jakékoliv myšlenky a hodnoty. Navíc už si ani nevzpomínám na jména alespoň těch vyfotografovaných spolužáků a kantorů, natož kdy a kde… Běžně tehdy užívaným byl svitkový film Fomapan 15° DIN, hodnota ISO tedy 25, světelnost objektivu 1 : 6,3 – sluníčko bývalo prakticky nevyhnutelnou nutností…

(more…)

Ak sme o fotosúťaži za rok 2008 písali že fotografie boli výnimočné, pre rok 2009 to platí dvojnásobne. Fotografií bolo oproti roku 2008 viac a expedičníkom pripravili krušné chvíle pri rozhodovaní o víťaznej fotke. Napokon ale s prehľadom zvíťazila fotografia Petra Tichého (na fóre známy ako Pecan) a ako minulý rok Jano, tak aj Peter sa vám dnes predstaví textom a fotografiami.

Volám sa Peter Tichý, narodil som sa v Banskej Bystrici v roku 1986. V roku 1993 sme sa s rodičmi a bratom presťahovali do ČR, na Moravu. Tam som vyštudoval gymnázium a potom sa presunul kvôli vysokej škole do Kladna. Momentálne študujem ČVUT, fakultu biomedicínského inžinierstva.

(more…)