Byli jsme tři kamarádi, spolužáci, kteří stále někde šmejdili, hledali hnízda za účelem kroužkování ptáků a občas narazili na zajímavá místa. Kolegové již vlastnili Zenity a sem tam něco „vyfotografovali“ na diapozitivy, které si pečlivě chystali na tradiční zimní promítání ve vinném sklípku. V jiných měsících na takové akce nebyl čas, jelikož jsme bydleli na vesnici, kde je práce stále víc než dost. Všichni jsme se těšili na setkání a tak každých 14 dnů v zimních měsících bylo promítání diapozitivů. Kdo zažil, ví o čem píšu.

Jenže já jsem měl jinou představu jak zachytit krajinu i zvěř. Proto jsem se rozhodl zakoupit si fotoaparát a zkusit cvaknout něco sám. Jelikož jsem byl už v roce 1985 pracující občan a moc velký výběr mezi fotoaparáty nebyl, padla mě do oka Praktica MTL 5 se základním obj. 50/1,8 (později Prakticar 135/2,8 a 500/5,6), nádherná mašinka i když dělala hrozný rámus při focení zvěře. Pokud jste fotili srnčí na 30m tak jste měli jen jeden „náboj“ (políčko filmu), víc jste nestihli. Téměř vždy následoval okamžitý start srnce a úprk do houští, jediná šance byla v období říje, kdy zamilovaný srnec postál o nějakou vteřinku déle. S opeřencema byla práce snažší, pokud tedy pominu stavění nezbytných krytů, které mě často sebrala voda, nebo zničili myslivci.

Po roce jsem si nesl na promítání své první diáčky, napětí bylo obrovské, jelikož se promítání zúčastnil o nějaký rok starší a zkušený fotograf přírody. Ten se během promítání dotazoval jak jsem volavku či ledňáčka fotil až nakonec z něj vypadlo slovíčko „super“. Uffff!, ten pocit bych přál každému, kdo začíná, je to obrovský kopanec dopředu. A už jsem v tom lítal :-))))), zakoupil další tělo Praktica MTL 5B abych mohl fotit na černobílé filmy i diáčky. Jenže přišlo zklamání, když mně zničili několik BW filmů v laboratoři. Zmínil jsem se o tom jednomu známému, který se nabídl, že mně filmy vyvolá a popř. zhotoví fotografie. Za čtrnáct dnů přijel i s fotografiemi 30×40 a já jsem nevěřil svým očím, co z toho vykouzlil a když mě požádal, zda si může dvě fotografie ponechat, tak to mě nakoplo podruhé))) a rozhodlo, zda se budu věnovat myslivosti, což si přál můj otec, nebo lovu beze zbraní. Časem jsem si uvědomil, že to byl právě otec, který mě naučil „lovit“ teleobjektivem a dívat se na přírodu přes hledáček jinak i když on sám nikdy nefotografoval.

První BW fotografie mě natolik okouzlily, že následovala škola vyvolávání černobílých filmů i fotografií u kamaráda v domácích podmínkách, pořízení temné komory a už to jelo. Vše se zdálo jednoduché, ale udělat kvalitní fotku byla spousta času i zničených papírů. Pokud chcete jít ale dále, tak vám nejvíce pomůže kritika od odborníků a proto jsem poslal ještě před „Sametovou revolucí“ fotku s názvem „Kaplička“ do soutěže v časopise Československá fotografie, kde jen naděje na zveřejnění v té době byla téměř nemožná. Jaká to byla obrovská radost, když se dostala mezi desítku nejlepších snímků a Kapličku otiskli. Za krátký čas přišly na svět děti, tak nastalo období, kdy jsem se věnoval rodině a zkoušel i jiné motivy, ale ukázalo se, že tudy cesta nevede a příroda mě táhla víc a víc.

Praktiky, které mně už nevyhovovaly, vystřídala Minolta Dynax 600si a ukázalo se, že to byla dobrá volba. V tu dobu už frčel časopis Photo Life, do kterého jsem začal posílat fotografie a v němž jsem časem obdržel několik cen, jako i v jiných soutěžích. Nejvíce mě ale posunulo dopředu, když jsme s přáteli obnovili fotoklub „Kontakt Hodonín“ kde jsme si vzájemně hodnotili fotografie a právě kritikou od kolegů a vytvořením si vlastního rukopisu jsem dosáhl dalších fotografických úspěchů. Kdo má zájem, může si ocenění přečíst na mých stránkách.

Po Dynaxu 600si přišla na řadu Minolta D7, vrchol evoluce kinofilmové zrcadlovky. Byla to láska na první pohled :-))), která mě doprovázela i s nástupem mé první digi zrcadlovky KM D7D. S nákupem digitálu jsem se zaregistroval na zdejším fóru a časem poznal spoustu stejně hezky postižených kamarádů :). Po KM D7D přišla ještě Sony A700, Sony A850 u kterých mě stále chyběl rychle ostřící systém a s nástupem elektronického hledáčku, který mně nevyhovoval, jsem se rozhodl přejít na Canon EOS 7D.

Nejraději fotografuji živou přírodu brzy ráno, jelikož je nejhezčí z celého dne (probouzí se za ptačího zpěvu), krajinu ve všech ročních obdobích a makro. Zajímá mě i dokument a v poslední době jsem se také zabýval fotografováním vrtných věží a těžebních kozlíků u Moravských naftových dolů (MND).

Aktivně jsem se zapojil i do zdejších fotosoutěží a jste to právě i Vy, kteří mně pomáháte jít dál a dál až k titulu Dynax Fotograf, kterého si moc vážím a všem srdečně děkuji.

Přeji Vám spoustu krásných záběrů, radost z fotografování, „Dobré světlo“ a nikdy se nenechejte odradit kritikou, jen ta Vás posune o kus dál.

Na závěr chci také poděkovat Markovi (Infrastellar) a Petrovi (Pepčok) za veškerou práci a spoustu času, který nám i Dynax fóru věnují.

Více fotografií naleznete zde: http://www.radeksevera.estranky.cz

Značky: 2014, dynax fotograf, súťaž