foto chuanvaldez

Obvyklé CV psát nebudu, jen takové to “fotografické,“ od počátků někdy po r. 1960 (to už snad ani není pravda) až k dnešku, kdy si stále víc uvědomuji svou v mnoha směrech limitující nedostatečnost. Ale fotit stejně nepřestanu…

„Příklady táhnou“ a tak to bylo i u mne - co si pamatuji, tak můj táta vždycky fotil. A nebyly to jen rodinné fotky; hodně cestoval a měl tedy docela široké spektrum objektů. Jak bylo tehdy obvyklé, sám si své negativy a i následné papírové pozitivy zpracovával. Časem se vypracoval až k vyvolávání barevných diapozitivů – a to už byla úplná věda. Nevím, jaké fotopřístroje zpočátku používal; doma sice mám po něm pár historických “bedýnek,“ ale z nich mohu k jeho fotografování s jistotou přiřadit pouze Zeiss Ikon 6×9, který je stále plně funkční a ve sbírkovém stavu. Zato si dobře pamatuji vyvolávací alchymii - v koupelně, kvůli potřebě tekoucí vody, přízračně osvětlené Aladinkou a na tálu přes vanu vyvolávací tanky, misky, zvětšovák s maskovacím rámem, tikající expoziční hodiny a lecjaké další potřebné “haraburdí,“ ve vaně pak pračka fotek…

No a v té koupelně jsem samozřejmě nemohl chybět – napřed překážející pozorovatel, později pomocník a nakonec jako po tátovi druhý uživatel s vlastní tvorbou. Začátky to samozřejmě byly všelijaké; díky nonšalantnímu přehlížení otcovských rad ponejvíce mizerné. Od táty jsem dostal, coby svůj první fotoaparát, bakelitovou Druoptu-Druex 6×6. Fotil jsem s ní ve škole, na školních výletech, brigádách a při dalších podobných příležitostech. Kupodivu stále mám jak negativy, tak i ty zvětšeniny, které jsem nerozdal. Jenže obojí je pohříchu nejen šedivé a neostré, ale většinou jsou to naprosto hloupé “cvaky“ bez jakékoliv myšlenky a hodnoty. Navíc už si ani nevzpomínám na jména alespoň těch vyfotografovaných spolužáků a kantorů, natož kdy a kde… Běžně tehdy užívaným byl svitkový film Fomapan 15° DIN, hodnota ISO tedy 25, světelnost objektivu 1 : 6,3 – sluníčko bývalo prakticky nevyhnutelnou nutností…

(more…)